Chobotnice

Před třemi týdny jsme pro Cessy koupili hračku ve tvaru chobotnice. Hlava byla vyrobena z gumy a chapadla z provázků. Předpokládám, že víte, jak vypadá živá chobotnice, a že si dokážete na základě toho domyslet i to, jak vypadá chobotnice z gumy a provázků. Ostatně, nic jiného než vaši vlastní představivost vám momentálně nabídnout nemůžu. Tak dlouho jsem se připravoval, že chobotnici vyfotím a vystavím na webu, až mi můj nápad Cessy překazila. Rozhodla se totiž pohrát si s chobotnicí trochu "drsněji".

Sestra Chill

Že by Cessy měla nový sestřih?, říkáte si pravděpodobně při pohledu na fotky pod tímto textem. Kdepak. Na fotografiích totiž není Cessy, ale její sestra Chill. Ta podoba!, říkáte si nejspíš poté, co jste si přečetli předchozí větu. Ano, hned na první pohled je vidět, že Cessy a Chill pochází z jednoho hnízda. Anebo si to neříkáte? Fakt? Ty z vás, kterým nestačí na nalezení podobnosti první pohled raději přidám nápovědu - Chill je na fotkách ten štíhlejší pes.

Fotografie nám poslala paní Anna, které tímto děkujeme.

Ranní vycházka

Některý pes vyžaduje ranní vycházku v šest ráno, jiný už v půl páté. Některý pes neřeší hodinu, ale čeká, dokud jeho majitel neotevře alespoň jedno oko. Potom hned začne vyvádět. Cessy vyžaduje výsadek mezi půl osmou a devátou, přesný čas závisí na druhu a množství večeře. Jsou ale rána, kdy Cessy venčení nevyžaduje - a to s takovým flegmatickým výrazem, až začnu být nervózní já a v podstatě ji donutím jít ven. Jako dnes ráno.

Před ranním odchodem z bytu ovšem nesmí začít přítelkyně připravovat snídani. To je totiž pro Cessy neodolatelné pokušení. Vždy se v kuchyni začne plést pod nohy a čeká, jestli náhodou není jídlo připravováno pro ni. Nebo jestli náhodou něco neupadne na zem. Odlákat ji není vůbec jednoduché. Chodil jsem oblečený od venkovních dveří do kuchyně a zpátky, přemlouval ji, ale Cessy se nechtělo. Pro nezaujatého pozorovatele asi dosti komická situace - při přemlouvání Cessy jsem totiž musel vypadat, jako bych snad chtěl vyvenčit já!

Nakonec jsem se dočkal. A byl vyvenčen. Slibuji, že zítra už Cessy obtěžovat nebudu a půjdu ráno sám beze scén.

Večeře

Po večeři se Cessy chvíli olizovala, stála, rozhlížela se kolem, potom šla a celou hlavu strčila do odpadkového koše. Doufám, že mi tím chtěla naznačit: "Dnes jsem si fakt pochutnala". Anebo ne?

Utržená poutka

Možná to znáte: po návratu z práce najdete všechny bundy a kabáty válet na zemi v předsíni. Když se pes snaží strhnout na zem vše, co visí na věšáku, prý svým majitelům naznačuje, že nerad zůstává doma sám, a že by ho laskavě měli přístě vzít sebou.

Anebo je to ještě trochu jinak. V jedné z bund nosím piškoty. A vždy po venčení nějaký ten zbytek v kapse zůstane. Občas se stane, že na zemi ležící bunda má kapsu obrácenou na ruby a jak správně tušíte: piškoty nikde. Mám takový pocit, že ne vždy je strhávání věcí znakem stýskání po páničkovi.

Ať platí první nebo druhý případ, jedna věc je stoprocentní: vždy to odnesou poutka.

Sterilizace - 3. část

Hlavním smyslem nošení umělohmotného límce je zabránit psovi, aby si vykousal stehy po operaci. Cessy musela nosit límec deset dní. Bylo mi jí líto, ale je pravda, že pes si na takové věci zvykne rychleji než člověk. Kdybych nosil něco podobného já, pořád bych drhnul o zeď a narážel do kraje dveří, taky bych měl asi límec brzo plný drobků. Cessy natrénovala nenarážení do zdi a do dveří po dvou dnech. No, spíš po třech až čtyřech dnech, o dveře do výtahu drhla i den pátý.

První hodiny s nasazeným límcem se Cessy vztekala, jednou se jí podařilo límec dokonce rychlým trhnutím sundat. Takže jsem musel více utáhnout úchyty - pak už límec držel jako přibitý (obrazně řečeno). Po jednom zběsilém dovádění v peřinách se jí podařilo límec vyvrátit tak, jako se vyvrací deštník při náhlém poryvu větru. Ale stačí trocha izolepy, kterou se oblepí spoje a vše je v pořádku (doporučuji použít průhlednou izolepu, aby pes mohl vidět do stran).

Když se podíváte na umělohmotný límec, taky vás napadne, že vypadá jako anténa nebo parabola? Jistě. A nejen vypadá. Také možná je. První večer nám totiž přeskakoval obraz, kdykoli Cessy prošla kolem televize. Občas zašumělo i rádio. Myslím si, že Cessy klidně mohla pomocí límce chytat různé signály, třeba i z vesmíru. Šumění jsme nahrály a poslaly specialistům. Jsem velmi zvědav na výsledek. Lajka byla prvním psem ve vesmíru, Cessy možná bude prvním psem, který chytil signály z dalekých galaxií!

Cessy dnes slaví své první narozeniny

Narozeniny Cessy zmínily v sobotu přímo na titulních stranách i některé české deníky, např. MF Dnes nebo Lidové noviny.

Martin přijel na bílém koni

A máme tady první sníh! Samozřejmě, že vzhledem k nepřetržitému dešti a teplotám nad bodem mrazu nevydrží déle než do nedělních odpoledních hodin, ale i tak to bylo ráno vcelku příjemné probuzení. Zasněžená krajina na mě totiž působí uklidňujícím dojmem. Jak na sníh reagovala Cessy? Chvíli postávala u dveří a nedůvěřivě pozorovala bílou nadílku. "Je to břečka", řekla. Má recht.

Ani psa by nevyhnal

Když je venku tak hnusně jako dnes ráno, říká se, že by člověk ani psa ven nevyhnal. Škoda, že podobné pořekadlo nemají zvířata. Možná bych díky tomu nemusel absolvovat venčení hned třikrát po sobě. A zrovna jako na potvoru v době největšího lijáko-sněžení-větru. Cessy má nejspíš nějaké zažívací problémy. A hle! Opět slyším kňučení! Že by čtvrtý výsadek?

Sterilizace - 2.část

Překvapilo mě, že celá procedura sterilizace - uspání, operace, probuzení - trvá pouhých 45 minut. Což je doba, kterou bez problémů přečkáte v čekárně nebo v popovické pivovarské hospůdce. No, bez problémů... Nesmíte hlavně myslet na otázky jako: "Co že to s ní vlastně dělají? Nebolí jí to? Neprobudí se uprostřed operace?" a podobně.

Co mě nepřekvapilo, nicméně velmi potěšilo byl fakt, že uvedení psa do narkózy trvá jen minutu. Teprve při pohledu na jehlu, která zajížděla do přední nohy Cessy jsem si totiž vzpomněl na vlastní fóbii z injekčních stříkaček. O pár vteřin déle a muselo by osazenstvo veterinární ordinace oprášit znalosti z kurzů první pomoci u člověka.

Každý nám říkal, že pes uvedený do narkózy vypadá na první pohled jako mrtvý - bezvládné tělo, vyplazený jazyk, nepřítomný výraz v očích. Ano, taková myšlenka vás sice v první chvíli napadne, ale váš mozek ji rychle vytěsní (zvláště, když máte stále před očima zabodávající se jehlu, toužíte utéct z ordinace a nadechnout se čerstvého vzduchu). Tedy, spíš než pocit "mrtvolna" před operací, vás přepadne jiný pocit po operaci - malátný pes právě se probouzející z narkózy totiž vypadá jako plyšové zvířátko se zabudovaným motorkem - hlava se pomalu otáčí doleva a doprava, ocásek kmitá a nohy neslouží.

Názory na to, jak se bude chovat pes po probuzení z narkózy se různí stejně jako názory na samotnou sterilizaci. Některý pes prožívá vše bez problémů, jiný se trápí. Cessy si nejspíš užila peklo. Až skoro do rána nespala, třásla se, strašně rychle oddechovala, "potácela" se z místnosti do místnosti, hodně pila a velmi často zvracela. Ve čtvrtek ráno zrychlený dech ustoupil a kolem poledne zmizel i třas. Cessy začala bez problémů chodit po bytě i venku a k večeru do sebe dokonce dostala první piškot. A pak druhý, třetí, čtvrtý, pátý...

Sterilizace - 1.část

Teprve druhý textový příspěvek na tomto blogu a hned docela vážné téma. Alespoň pro mě je "řezání a šmikání" v jakémkoliv těle (hlavně mém těle) vážné téma. Před chvílí jsem se snažil vzpomenout na všechny detaily, které sterilizaci Cessy předcházely, i které následovaly. Položil jsem na toto téma dotaz své přítelkyni, která má paměť jako slon. "Vzpomínáš, jak jsme zařizovali věci kolem sterilizace pejska?" S úsměvem na rtech mi bylo sděleno: "Pokud si vzpomínám, tak ty jsi nic nezařizoval". To je pravda. Nechal jsem si pouze právo veta. Teda, pokud by s tím vetem přítelkyně souhlasila.

Překvapilo mě, že co veterinář, to trochu jiný názor na téma "sterilizace". Po telefonickém obvolání zhruba deseti ordinací (samozřejmě, že je obvolávala přítelkyně, já nerad telefonuji) a vyslechnutí deseti různých názorů bylo jasné, že rozhodnout - zda vůbec a hlavně kdy nechat Cessy sterilizovat - musíme s přítelkyní sami. Někteří veterináři doporučovali antikoncepci, někteří sterilizovat hned po půl roce, jiní doporučovali nesterilizovat vůbec. I ceny se pohybovaly na můj vkus v divokém rozpětí - od 2500 do 4500.

Po vyhodnocení všech plusů a mínusů jsme se přiklonili k názoru: sterilizace - ano, kdy? - na konci prvního roku života. A tak se i minulý týden ve středu stalo.

Místo: Velké Popovice
Cena: 2.700,- Kč včetně umělohmotného límce.
Čas: 45 minut

Chovatel-amatér

Pouhý fakt - přivézt si domů psa - ještě nikdy z nikoho odborníka na psí výchovu neudělal. Přivézt si domů psa neznamená bohužel ani automatické pochopení psích zvyklostí, psích rozmarů. Takzvaně odborná příprava, která u většiny lidí předchází rozhodnutí začít sdílet domácnost se čtyřnohým stvořením, vezme za své hned v prvních minutách po příjezdu domů. Ihned zapomenete na hodiny strávené brouzdáním po internetových stránkách, zapomenete na haldy knih čtené do pozdních večerních hodin, někdy brzkých ranních hodin. Ihned pochopíte, že realita se střetla s obecnou "knižní" rovinou tak silně, jako by se střetlo velké těžké kladivo s vaší křehkou kostí lebeční.

Možná i proto padlo rozhodnutí začít na těchto stránkách kousek po kousku odhalovat soužití s fenkou Cessy. Proces poznávání psí duše je dlouhodobá záležitost a Cessy mě ani po deseti měsících nepřestává denodenně překvapovat. Snad zde uveřejněné postřehy poslouží potenciálním novým chovatelům-amatérům v rozhodování, zda si psa pořídit, či ne. A třeba poslouží tyto zkušenosti a zážitky i chovatelům-neamatérům, kteří chtějí dát svého psa třeba na studia.